čtvrtek 28. června 2007

Jak dlouho zůstane Wikipedia nezávislá?

Je to tak půl roku, co se profláklo, že si Microsoft platil bloggery, aby upravovaly (údajně objektivně) stránky týkající se Microsoftu. Microsoft se bránil tím, že to ostatní dělají také (což je celkem pravděpodobné), nicméně se mu dostalo odsudků ze všech stran, a to dokonce i od samotného zakladatele Wikipedie Jimmyho Walese: "We were very disappointed to hear that Microsoft was taking that approach." Samozřejmě, platit si někoho za to, aby publikoval 'objektivní' informace asi není právě zárukou, že výtvor bude skutečně nezávislý.

Ve světle těchto zpráv je zarážející, že Wikipedia Deutschland nyní přijala nabídku německé vlády na zaplacení "odborníků, kteří budou zlepšovat informace o obnovitelných zdrojích". Celá akce bude zastřešovaná firmou Nova Institute, kterou německá vláda platí za výzkum alternativních zdrojů energie. Cílem je vytvořit stovky článků v průběhu několika let. Příkladem témat jsou například využití rostlinných vláken nebo evropské kvóty na biopaliva.

Jaký je rozdíl mezi oběma případy? Žádný. Když Microsoft někoho platí, aby přepsal články ve Wikipedii, určitě tím nesleduje, aby se na Wikipedii objevily nějaké negativní informace o jeho aktivitách. Když si vláda platí firmu, která je závislá na dotacích na výzkum obnovitelných zdrojů, aby psala články o obnovitelných zdrojích, nelze očekávat, že výsledkem bude jejich kritika. Ať už Microsoft nebo německá vláda, každý má svou agendu - ať už firemní nebo politickou.

V následující etapě bychom se mohli dočkat například toho, že si rakouská vláda zaplatí odborníky, kteří uvedou "na pravou míru" články o Atomkraftwerk Temelín. Česká vláda by si na oplátku mohla nechat od zaplacených odborníků poopravit informace o spanilých jízdách husitů do Rakouska a udělat z nich přátelské návštěvy spojené s rekreačními pobyty.

Výhodou Wikipedie je, že každý může přidat do článků své informace. Chytře cílenou strategií a s dostatečným rozpočtem však zároveň lze takové hlasy "demokraticky" přebít. Spolupráce s kýmkoliv, kdo se nabízí, že bude platit své lidi za tvorbu článků, na kterých má vlastní zájem, je krajně nešťastná.

středa 27. června 2007

K čemu je Facebook?

O fenoménu jménem Facebook se toho v poslední době napsalo hodně. Komunitní server pro studenty se pro své autory stal zlatým dolem.

Protože prakticky všichni mí spolužáci účty na Facebooku mají, dostával jsem tolik pozvánek, že mi nakonec nezbylo než se rovněž zaregistrovat. A k čemu to celé je? Myslím, že nejlépe to vystihuje následující strip z PhD comicsu.

Špatné na tom je, že přibyl další komunikační kanál. Mám zvonek na dveřích domu, telefon, mobilní telefon, e-mail, icq, skype a kdo ví co ještě. Teď mají někteří pocit, že je dobrý důvod kontaktovat mě pomocí interní zprávy na Facebooku. A diví se, že většinou neodpovídám.

Ale třeba tomu někdy přijdu na chuť.

Externality jízdy autem


Co je největší negativní externalitou jízdy autem? Znečištění životního prostředí? Výfukové plyny přispívající ke skleníkovému efektu? Ani zdaleka.

pátek 22. června 2007

Chicago je bezpečnější než dřív


V Chicagu poklesl za posledních 7 let počet krádeží o téměř 30 procent. Pokles se netýkal jen krádeží, ale byl napříč kategoriemi - od majetkových trestných činů po vraždy. V New Yorku byl pokles více než 35%. I v Los Angeles se situace zlepšila o více než 10 procent.

Velká americká města se podle článku v The Economist pravděpodobně naučila lépe bojovat s kriminalitou. Příběh potírání zločinu v New Yorku je dnes už proslulý. Ale podobné metody zabírají i v jiných velkých městech. Místo snahy zabránit v šíření kriminality do lepších čtvrtí začala policie potírat kriminalitu přímo v jejích ohniscích. Místní velitelé dostali dostali větší pravomoci, ale zároveň i zodpovědnost za výsledky. A vypadá to, že to funguje, a to i přesto, že se počet policistů spíše snížil.

čtvrtek 21. června 2007

Ekonomické blogy, které stojí za zaznamenání


Jilm se mě nedávno v komentářích ptal, kde přicházím k informacím, o kterých píšu. Tak tady je trochu profiltrovaný seznam ekonomických zdrojů, které mám v RSS čtečce a které čtu nebo alespoň hlídám.

Kvalitního ekonomického obsahu je na webu samozřejmě mnohem více. Výhodou ale je, že jakmile se objeví nějaký kvalitní článek, zaregistruje je dříve nebo později i okruh blogů, které sleduju. Moje pravidlo, jak poznat kvalitní blog? Pročíst komentáře k příspěvkům. Z komentářů se člověk často dozví víc, než z vlastních příspěvků.

Z níže uvedeného seznamu zdaleka nelze číst všechno, protože jsou blogy, kde to vypadá, že autoři nedělají nic jiného než že píšou příspěvky. Ale prolétnout nadpisy stačím vždy ;-))

středa 20. června 2007

Nevěříte Wikipedii? Mrkněte se do Uncyclopedie


Wikipedia je ohromný komunitní projekt, avšak její kritici zdůrazňují, že informace v ní uvedené mohou být pochybné kvality - právě proto, že ji může editovat kdokoliv.

Pokud taky často váháte, zda můžete brát údaje z Wikipedie jako spolehlivé, tak Uncyclopedia je pro vás to pravé. O pravdivosti údajů z Uncyclopedie totiž pochybovat nemusíte - jsou spolehlivě smyšlené.

pondělí 18. června 2007

Steve Jobs prodělal 4 miliardy dolarů


Manažeři velkých firem mohou mít vzhledem ke svému postavení lepší informace o firmě, kterou řídí, než běžní investoři. Existují tedy pravidla a omezení, která brání manažerům zneužívat tyto insider informace k vlastnímu obohacení při obchodování na burze. Ale na špatné obchody žádná omezení nejsou.

Jak píše TheStreet.com, držel Steve Jobs na začátku roku 2003 celkem 55 milionů kupních opcí na akcie Apple s vypořádacími cenami přibližně 9 a 22 dolarů. Ty pocházely z doby internetové horečky, kdy se akcie Apple držely kolem 30 dolarů. Vzhledem k tomu, že kupní opce vyplácí kladný rozdíl mezi cenou akcie a vypořádací cenou, vypadalo to v době internetové horečky s opcemi dobře. Problém byl v tom, že na začátku roku 2003 byla cena akcií Apple kolem 7 dolarů, a tedy opce byly prakticky bezcenné.

Už zase skáču přes kaluže

I když přes kaluže jen obrazně, protože v tom vedru jsou jediné kaluže tvořené umělým zavlažováním trávníků. V Hyde Parku běhání ještě jde, ale jakmile se doběhne na břeh, slunce neuvěřitelně praží. V 8 ráno 28°C.

Hyde Park z mola u 63. ulice

Hyde Park

A někde v dálce je downtown

Downtown from shore

MapMyRun.com nabízí skvělé zakreslování tras. Pro celý svět. Můžu vřele doporučit pro jakýkoliv účel, nejen běhání, ale i třeba turistické trasy.

Dneska to sice na Sněžku nebylo, ale v tom horku jsem toho měl dost. Asi budu muset chodit běhat ještě za tmy.

mapa behu

Lidské maso je méněcenný statek

Gary Becker má ve zvyku dávat poněkud netradiční příklady, na kterých ilustruje ekonomické principy. Jako například následující charakterizace lidského masa jako méněcenného statku z jeho knihy Economic Theory z roku 1971:

To take another and a rather bizarre example, cannibalism may have been eliminated because human meat is a tough, "inferior" variety of meat. As incomes have grown, man has voluntarily shifted to more tender, "superior" varieties. One piece of evidence on the inferiority of human meat is that animals generally eat it only when near starvation - when their opportunities are depressed.

neděle 17. června 2007

Práva k duševnímu vlastnictví nejsou majetek


Ve včerejším příspěvku o nové iniciativě MPAA jsem zmínil jeden problém týkající se práv k duševnímu vlastnictví, kterým je (často záměrné) směšování různých druhů právních úprav.

Druhým problémem je připodobňování práv k duševnímu vlastnictví k majetku (viz třeba česká Wikipedia: Duševní vlastnictví je majetek nehmotné povahy...), odkud je to už jen krok k hojně zneužívanému přirovnání porušování těchto práv ke krádeži. A to je závažná chyba, lehce objasnitelná na příkladu patentových práv.

sobota 16. června 2007

MPAA chce zreformovat vymáhání práva

MPAA, RIAA, farmaceutické firmy a další subjekty, které mají co do činění s autorskými právy, patentovými právy a právy k ochranným známkám v USA, se chtějí spojit a vytvořit alianci, která by tlačila na zlepšení vymahatelnosti práv k tomu, co je souhrnně označováno jako duševní vlastnictví. Na tiskové konferenci se vyjádřili:

“Our law enforcement resources are seriously misaligned,” NBC/Universal general counsel Rick Cotton said. “If you add up all the various kinds of property crimes in this country, everything from theft, to fraud, to burglary, bank-robbing, all of it, it costs the country $16 billion a year. But intellectual property crime runs to hundreds of billions [of dollars] a year.”

Také vám přijde, že poškozování práv k duševnímu vlastnictví vytváří škody mnohonásobně vyšší, než veškerá majetková kriminalita? A že by tedy policie měla méně myslet na boj s majetkovou kriminalitou a raději se věnovat duševnímu vlastnictví?

Šéf MPAA Dan Glickman pokračuje:

“The motion picture industry employs over a million people in this country, and most of them are not high-priced stars,” Glickman said. “Most of them are blue-collar workers, or craft workers, who are just trying to make a decent living.”

Tak počkat. O čem se bavíme? Nejprve jsme začali se stovkami miliard dolarů škod spojených s duševním vlastnictvím a nyní hovoříme jen o filmovém průmyslu?

Glickmanova věta ukazuje, jak lze jednoduše zneužívat pojem "duševní vlastnictví". Ten je totiž velmi vágně definovaný a přinejmenším zahrnuje autorská práva (spojená s uměleckou tvorbou), patentová práva (práva k vynálezům a zlepšovacím návrhům) a práva k obchodním známkám, obchodní tajemství a další. Každá z těchto oblastí má jinou podstatu, jiný původ a jiný právní základ. Historii směšování těchto pojmů rozebírá třeba Richard Stallman zde.

čtvrtek 14. června 2007

Budeme předělávat modely monetární politiky?

Alvarez, Atkeson a Kehoe [pdf] propojili dva problémy, ve kterých se ekonomickému modelování zatím příliš nedaří - modelování dopadů monetární politiky a modelování střednědobého vývoje měnových kurzů - a tvrdí, že úpravy monetárních modelů jsou nevyhnutelné.

Současné rovnovážné modely zabývající se dopady změn úrokových měr na ekonomiku, ať už ty neoklasické nebo ty neokeynesiánské, vycházejí z rozhodování racionálního investora a vedou na rovnice rozkládající efekt změny úrokové míry na reálný (tj. dopad na reálné veličiny) a nominální (inflační) efekt. Velmi zjednodušeně řečeno, úroková míra se rovná součtu členu vyjadřujícího dopad na ekonomický růst, členu vyjadřujícího dopad na inflaci a členu vyjadřujícího rizikovou prémii spojenou s nejistotou ve vývoji budoucích veličin.

Stávající modely se dominantně zaměřovaly na charakteristiku prvních dvou členů, zatímco riziková prémie byla obvykle konstantou ponechávanou stranou zájmu. Alvarez, Atkeson a Kehoe si však berou do ruky velmi jednoduchý příklad otevřené ekonomiky a ukazují, že to možná bylo docela špatně.

Pokud se totiž odvodí podobné rovnice pro otevřenou ekonomiku, získáme vztah známý jako parita úrokových měr - úrokový diferenciál mezi dvěma zeměmi se rovná očekávané změně měnového kurzu plus rizikové prémii. Empirickému testování parity úrokových měr se s proměnlivými úspěchy zabývají stovky studií. Další stovky studií se věnují problematice predikce měnového kurzu ve střednědobém horizontu. Řada těchto studií se shoduje v tom, že měnové kurzy jsou ve střednědobném horizontu náhodné procházky - tedy že jejich očekávané střední hodnoty nelze predikovat.

Jak to tedy sjednotit se zmíněnou paritou úrokových měr, která poskytuje jasný vztah mezi úrokovým diferenciálem a měnovými kurzy? Alvarez, Atkeson a Kehoe tvrdí, že klíč je v tom, že změny v úrokovém diferenciálu neovlivňují vývoj očekávané střední hodnoty měnových kurzů, ale vývoj rizikové prémie.

Zmíněnou úvahu lze rozšířit i na další vztahy popisující dopady monetární politiky - třeba na výše zmíněný rozklad změn úrokové míry na reálný a nominální efekt. Týká se nejen změn měnového kurzu, ale třeba i vývoje úrokové křivky. Autoři tvrdí, že bychom se měli více soustředit na popis chování rizikové prémie. Monetární politika nemá dopady jen na střední hodnoty veličin, ale i na jejich rozptyly, což se projevuje právě změnami v rizikových prémiích. A ve střednědobém horizontu jsou dopady na rozptyly dominantní, a je velkou chybou je zanedbávat.

Je dost dobře možné, že modelování vlivů monetární politiky zažije výrazné změny. Tohle ještě bude stát za to sledovat.

Zdroj: Alvarez, Atkeson, Kehoe (2007) If Exchange Rates Are Random Walks, Then Almost Everything We Say About Monetary Policy is Wrong [pdf]

středa 13. června 2007

Zkouškové období a syndrom úmrtí v rodině


Zkouškové období je tady a Mark Thoma připomenul už poněkud starší článek Mika Adamse o souvislosti zkouškového období a četnosti výskytů úmrtí babiček.

Mike Adams sbíral data o studentech v průběhu 20 let. Z nich je patrné (viz graf), že zatímco v průběhu semestru není prakticky není žádná závislost mezi rizikem úmrtí v rodině a známkou studenta, v průběhu zkoušek se to dramaticky mění. Propadající student má v průběhu závěrečných zkoušek 50krát vyšší šanci, že mu zemře člen rodiny, než student prospívající se známkou A - samozřejmě měřeno počtem přinesených omluvenek.

úterý 12. června 2007

Komu patří vítr?

Jedním ze základních předpokladů fungující ekonomiky jsou dobře definovaná a vymahatelná vlastnická práva. Pokud totiž existuje nějaký užitečný statek, k němuž nejsou vlastnická práva jasně stanovena (ať už je statek určený do soukromých nebo veřejných rukou), dojde dříve nebo později k debatě o tom, komu vlastně patří.

S vývojem společnosti se mění i náhled na to, co je a co není užitečný statek. V souvislosti s rozvojem větrných elektráren se v Německu nyní rozhořely spory o to, komu patří vítr. Jak uvádí článek, vítr je v Německu po právní stránce volný statek, tedy nikomu nepatří. Stavba větrných turbín však spadá pod územní plánování.

Problém je v tom, že není jasné, jakým způsobem se mohou vrtule vzájemně ovlivňovat a jak daleko by tedy měly od sebe stát. A běžné stavební normy nejsou použitelné, protože jedna vrtule může ovlivnit větrné proudy stovky metrů daleko, s čímž standardní povolovací řízení pro stavbu budov nepočítá.

V okamžiku, kdy lze vítr využít a navíc jeho užívání jedním člověkěm ovlivňuje možnost užívání někým druhým, přestává být vítr po ekonomické stránce volným statkem, a právo se s tím bude muset vypořádat.

V současné době jednotlivé vesnice staví vrtule v těsném sousedství katastrů jiných vesnic - a ty, které stojí více na západ, mají díky převažujícímu západnímu proudění výhodu. To se postiženým vesnicím nelíbí, a proto podávají žaloby. Stěžují si na snížení výkonu vlastních větrných elektráren, nebo i na vibrace způsobené turbulencemi ostatních vrtulí.

V ideálním případě se sousední vesnice dohodnou, například na společném provozu. Jinak bude muset rozhodnout soud, případně vláda s nějakým novým územním předpisem. Pro úplnost - Coaseho teorém sice říká, že vzájemnou dohodou lze dosáhnout vždy Pareto optimálního výsledku, obě strany však mohou optimálně chtít jít k soudu, pokud každá z nich odlišně vyhodnocuje pravděpodobnost výhry.

pondělí 11. června 2007

Česká republika má HDP jako Nebraska

Blog Strange Maps uveřejňuje celou řadu netradičních map. Nejnovějším příspěvkem je mapa USA, kde jsou místo jednotlivých států zakresleny země, které daným státům odpovídají velikostí hrubého domácího produktu.

Došlo i na Českou republiku, takže je na čase si představit náš sesterský stát. Je to Nebraska, rozlohou téměř třikrát větší, avšak pouze s 1,7 miliony obyvatel (což znamená, že hustota obyvatel je pouhých 8,6 na km čtvereční).

Kuriozní je, že Nebraska je zároveň státem USA s nejsilnější čecho-americkou komunitou, 4,9% obyvatel Nebrasky má české kořeny.

A jinak? Žebříčku jasně vévodí Kalifornie, s HDP odpovídajícím Francii. Druhý Texas má HDP jen poloviční, i to však stačí na Kanadu. Zmiňovaná Nebraska je až 33. Vtipné je maličké New Jersey s HDP jako Rusko.

Mapa USD - GDP

Země nejblíže odpovídající svým HDP daným státům USA.

neděle 10. června 2007

Náklady války v Iráku


Econbrowser blog nedávno přinesl příspěvek se zajímavými grafy týkajícími se nákladů války v Iráku od roku 2003, kdy mělo dojít k "ukončení podstatných válečných operací".

pátek 8. června 2007

Přineslo zavedení Eura inflaci?


Lidé v Eurozóně by vám odpřísáhli, že ano. Data říkají, že ne.

Luc Aucremanne, Marianne Collin a Thomas Stragier z Národní banky Belgie analyzovali časové řady Harmonizovaného indexu spotřebních cen (HICP) a Indexu vnímané inflace (IPI) v období před a po zavedení Eura v jednotlivých zemích Eurozóny. Zatímco HICP je objektivní statistikou, IPI je subjektivní ukazatel vypočítaný na základě dotazování obyvatel.

Výsledky pro některé země Eurozóny jsou na obrázku. Modré datové řady znázorňují průběh HICP, zatímco červené časové řady vyjadřují subjektivní vnímání inflace. Šedá oblast je období po zavedení Eura.

Rozmary počasí

Je jedna hodina ráno, venku 28 stupňů a je ohlášeno riziko tornád a kroupy "velikosti golfových až baseballových míčků". Ale třeba se nám to ještě vyhne... Jestli ne, tak můžeme očekávat krušnou noc.

středa 6. června 2007

Angličtina, věda a lehké dívky

Před časem jsem byl svědkem debaty o tom, jak velkým handicapem je pro české vědce neznalost angličtiny. Zcela vážně tam přitom zazněl názor , že by pomohlo, kdyby se vědecké články předkládaly do češtiny. A překvapivě jeho autor také nebyl rozcupován, jak by se mu patřilo, ale naopak získal řadu souhlasných reakcí.

Připadal jsem si jako ve snu - místo toho, aby mladí čeští vědci brali znalost angličtiny jako samozřejmost, vymlouvají se na to, že jim jazyková bariéra brání prorazit ve světě, a chtějí, aby jim někdo moderní vědecké poznatky strkal pod nos v češtině. Naštěstí to většina diskutujících považovala za zbytečné, přesto však překvapilo, že někdo vzdělaný a aspirující na vědeckou kariéru mohl s takovou myšlenkou vůbec přijít a ještě získat alespoň částečnou podporu.

Celý nápad je samozřejmě holý nesmysl. Zaprvé není vůbec v silách českého národa překládat kvantum výsledků vědeckého výzkumu do češtiny - překládat takové články mohou jen lidé, kteří jim rozumějí, a ti zase mají na práci důležitější věci. Zadruhé by pak bylo zajímavé sledovat, jak takový člověk odkojený pouze českými překlady obstojí třeba na nějaké zahraniční konferenci.

Zdánlivě lepší byl nápad, že by stačilo přeložit jen nejdůležitější věci a jakmile jim člověk porozumí, zbytek už se nějak poddá. Ve skutečnosti je to stejně nesmyslné a zbytečné jako překládat všechno. Zkrátka a dobře, pokud chcete dělat vědu, naučte se nejdřív anglicky. Odborná vědecká angličtina není tak náročná, aby ji někdo alespoň průměrně inteligentní nezvládl.

Ale proč jsem si na to vzpomněl a jak to vlastně souvisí s nadpisem článku? Jilm totiž nedávno na svém blogu publikoval video jasně ukazující, do jakých problémů se kvůli jazykovým bariérem dostává jedno z českých elitních exportních odvětví. Ještě štěstí, že v tomto případě to nevadí tolik jako v případě vědecké práce.

Dokážete si představit, jak by to vypadalo, kdyby nadějný český vědec dopadl na konferenci jako dívky z videa?

úterý 5. června 2007

Harry Potter zemře

Bookmakeři ze sázkové kanceláře William Hill jsou si tím tak jistí, že dokonce stáhli sázky na to, jestli Harry zemře, a nahradili je sázením na to, kdo vlastně Harryho zabije.

Podle mluvčího William Hill prakticky každý tipoval Harryho smrt, takže byla sázka pro kancelář dále neudržitelná. Asi to nepotěší mnohé fanoušky, ale ukazuje se, že přání (Harry to ustojí) může být dost daleko od racionálního uvažování (když jde o peníze). A sázkové kurzy jsou dobrým odrazem pravděpodobného vývoje proto, že se v nich agreguje chování mnoha lidí najednou.

Ještě lepší než sázky jsou predikční trhy, jako třeba ten na University of Iowa. Zatímco u sázek na jedné straně stojí velké množství sázejících a na druhé straně jednotlivec (zaměstanec sázkové kanceláře), v případě predikčních trhů stojí mnoho lidí na obou stranách. Predikční trhy fungují podobně jako burza - jen místo finančních instrumentů se obchodují pravděpodobnosti, že nastane určitá událost. Myšlenka je jednoduchá - i když jako jedinec nemusím mít přesné informace nebo zvážit všechny okolnosti, široké spektrum obchodujících jedinců tyto odchylky vyprůměruje, a tím se dobereme k rozumnému výsledku. Navíc, pokud má někdo více relevantních informací, tak se tyto informace dříve nebo později v ceně odrazí. Agregace informací je mocná zbraň a kurzový mechanismus je prostředkem, jak z velkého množství dat automaticky vyfiltrovat relevantní informace.

Predikční trhy mají velkou budoucnost. Na predikčním trhu na University of Iowa se tak můžete například podívat, jaké jsou šance demokratů a republikánů v prezidentských volbách v roce 2008. Zatímco ještě před půl rokem byly šance poměrně vyrovnané, dnes stojí jednoznačně ve prospěch demokratů.

A abych nezapomněl - na Lorda Voldemorta jako na vraha Harryho Pottera si můžete u William Hill vsadit v kurzu 2:1. Dalším pravděpodobným vrahem je profesor Snape s kurzem 5:2.

pondělí 4. června 2007

Prodej spektra podle FCC

Digitalizace televizního vysílání v USA uvolní docela široký pás spektra kolem 700 MHz, na který si už brousí zuby poskytovatelé broadbandových služeb. Americká Federal Communications Commission (FCC), obdoba českého ČTÚ, hodlá rozprodat tuto část spektra formou aukcí, podobných těm, které prováděla už v minulosti.

Tentokrát se však proti strategii FCC zvedla vlna odporu. Jedním z hlavních hráčů na straně odpůrců současného systému je i Google, takže se dá očekávat, že boj není předem prohraný.

Oč jde? Odpůrci si stěžují, že současný systém prodeje spektra příliš nahrává existujícím inkumbmentům, a chtějí, aby vítěz aukce měl povinnost nabídnout konkurentům přístup ke spektru za velkoobchodní ceny. To by ještě nebylo tak zvláštní, děje se tomu tak i jinde v telekomunikacích - využitelné frekvence pro šíření signálu jsou omezené a regulované, takže o volné konkurenci nemůže být řeč. Co je však zajímavější, je skutečnost, že se protestující skupina snaží změnit pravidla pro aukci, ve které se licence prodávají.

Teorie her má pro design aukcí skvělé tvrzení, takzvaný teorém ekvivalentního výnosu. Ten říká, že (za poměrně mírných podmínek) v celé řadě různých variant aukcí získá draženou věc zájemce, kterému daná věc přinese nejvyšší užitek a že v každé z těchto variant dané aukce získá prodejce stejný očekávaný výnos. Teorém funguje na anglickou nebo holandskou aukci, na aukce, kde nabyvatel platí nejvyšší či druhou nejvyšší cenu, i na mnohé jiné varianty.

Dalo by se tedy říci, že FCC má při prodeji spektra poměrně široký prostor a nemůže z hlediska optimality aukčního mechanismu šlápnout vedle. To by však nebyl správný úřad, aby to nedokázal.

Aukční mechanismy, stvořené FCC, totiž například dovolovaly, aby zájemci nejprve vyhnali cenu do výšky, poté FCC zredukovala okruh zájemců na ty, kteří stále ještě soupeří, a tito zbyvší zájemci následně cenu snížili. Přestože je teorém ekvivalentního výnosu poměrně robustní, takovéto obskurní de facto podvody samozřejmě nezahrnuje. Není divu, že se menší firmy bouří.

Je rovněž zajímavé sledovat, jak si některé lobbystické skupiny dávají zcela paradoxní jména. Například skupina pojmenovaná NetCompetition.org komentuje snahu menších firem o přístup k vydraženému spektru tak, že "povinnost otevřeného přístupu ke spektru povede k tomu, že žádná z firem nenabídne za 700 MHz tolik peněz, čímž konkurenti získají přístup k tomuto cennému spektru za mnohem nižší cenu".

Je vidět, že NetCompetition.org by se spíše mělo jmenovat GovernmentRevenue.org. Rozumná vláda totiž nebude usilovat o maximalizaci výnosu z aukce (o vykrvácení operátorů na evropských dražbách 3G spektra se toho napsalo dost), ale o maximalizaci společenského přebytku - kterého bude dosaženo při optimálním využití spektra jako cenného zdroje, a ne při maximálním výnosu z aukce.

Ostatně, NetCompetition.org jistě neusiluje ani o maximalizaci výnosu pro vládu, jako spíše o ochranu zájmů stávajících dominantních hráčů. To, jak se AT&T dokázalo po nuceném rozdělení pospojovat zpět v jeden kolos, krásně popisuje Stephen Colbert.

Technické detaily komunikace v 700 MHz spektru přenechávám povolanějším. Je dost dobře možné, že o tom něco napíše VÚČAKO.

neděle 3. června 2007

Ekonomický citát pro dnešní den: 1st year PhD

If (1-tau)/alpha > 1, then people in this model work all the time. This is not an interesting case, we don't want to see people working all the time... in contrast to the 1st year PhD program.
Robert Shimer

pátek 1. června 2007

Šťastné osmičky na šanghajské burze

O vlivu čísel, datumů a jiných zdánlivě nesouvisejících faktorů na obchodování na burze se popsaly stohy papíru. Některé studie mají racionální základ (třeba odlišné chování v pondělí a pátek v souvislosti s víkendem), jiné se zabývají vlivem na obchodníky coby lidské bytosti (například když je venku horko, nebo vliv "kulatých" čísel jako psychologických hranic) a jiné jsou spíš z oblasti parapsychologie (vliv měsíční fáze). Různé spekulativní strategie se zaměřují na vliv šťastných čísel - dat narození, sedmiček a podobných obskurních záležitostí.

S rozvojem finančních trhů v Číně dostává vliv šťastných čísel na rozhodování jednotlivců nový rozměr. Číňané jsou šťastnými čísly posedlí. Milují osmičky (osmička v čínštině zní stejně jako "štěstí" nebo "bohatství"). Nesnášejí čtyřky (čtyřka se vyslovuje stejně jako "smrt").

Vzhledem k tomu, že dvě třetiny obchodů na čínském akciovém trhu tvoří individuální investoři, kteří se nechají šťastnými čísly snadno ovlivnit, rázem se otvírá prostor pro arbitráž - dostatečné množství iracionálních investorů dokáže ovlivnit tržní ceny a strategie založené na těchto číslech se z oblasti spekulativních teorií přesouvají do oblasti, kde mají racionální základ. Efektivní strategie samozřejmě nebude založená na tom, že osmička je šťastná, ale že dostatek lidí, kteří v osmičku věří, trh k osmičce nakonec také dotlačí.

Pravdu tak nemá Melissa Lafsky z Freakonomics blogu, citující větu Jinga Ulricha z J.P.Morgan Chase, který říká, že obchodování založené na šťastných číslech "... je znakem nezralého trhu". Melissa to interpretuje jako stížnost velkých finančních firem, jak náhodná čísla ovlivňují čínskou ekonomiku.

Je to přesně naopak. Velké finanční firmy si nad tím mnou ruce, protože právě takové iracionální chování ostatních investorů zvyšuje jejich zisky. A Číňané? Ty se musejí naučit, že z takovým přístupem okrádají sami sebe.