úterý 25. září 2007

Ekonomický citát pro dnešní den: Arbitráž

If an economist sees a five-dollar bill lying on the floor, he does not bend down to pick it up - he knows that the bill is not there, since arbitrage has got rid of it.
paraphrased by John Cochrane

neděle 16. září 2007

Zimbabwe jako tragická ekonomická laboratoř

Robert Mugabe nejprve rozvrátil fungující ekonomické vztahy rozsáhlým znárodňováním. Díky administrativním úpravám měnového kurzu vytvořil kastu privilegovaných, kteří mají přístup k levným dolarům. Nadměrným tisknutím peněz roztočil inflační spirálu, která znehodnotila veškeré úspory v domácí měně. Nyní se snaží inflaci zastavit zmrazením mezd a cen v obchodech.

Důsledek? Obchody zejí prázdnotou, protože výrobcům se do nich nevyplatí dodávat. To ještě více šroubuje ceny na černém trhu - skutečná míra inflace se tak nesníží. Důsledek číslo dvě - vládě vyschly daňové příjmy z DPH, protože se v obchodech žádné zboží neprodává. A vláda dál tiskne peníze, aby pokryla své výdaje.

Přitom zastavení emise nových peněz je jediným způsobem, jak hyperinflaci zarazit - hyperinflační spirály jako ta v Zimbabwe jsou vždy jedině peněžním jevem. Takový krok bude bezpochyby bolet - ale jeho odkládání celou věc jen zhoršuje. Ovšem i když bude proveden, není vůbec jasné, jak chce Mugabe zbídačenou zemi dále vést. Vzhledem k tomu, že se současná elita nebude chtít svých výsad jen tak lehce vzdát, má Afrika zaděláno na další občanskou válku.

pátek 14. září 2007

Jak na disertaci a vědecký výzkum

Alex Tabarrok se podělil o nejlepší rady, které kdy dostal ohledně akademické vědecké kariéry. Nejdůležitější je podle mě tahle:

Why are you doing this? Don't ever forget your answer to that question.
Don Lavoie

Ta další nezní zrovna potěšivě, ale co naděláte:

Keep your ass in the chair. If you work 6:00am to 6:00pm, you will outwork all the other academics around you.
James Buchanan

A konečně ta, ve kterou je třeba doufat:

The best dissertation is a done dissertation.
James Buchanan

čtvrtek 13. září 2007

Apple zlevnil iPhone a vrací zákazníkům peníze

Tuhle zprávu zaregistrovali všichni, kdo alespoň přičichli k technologiím. Apple se po dvou měsících prodeje svého (dosti drahého) iPhonu rozhodl k ojedinělému kroku a iPhone razantně zlevnil (z 599 na 399 dolarů). Finanční trh tomu porozuměl tak, že se iPhonu zase tak nedaří a poslal akcie Apple směrem dolů (už druhý den ale zase byly všechny ztráty srovnány, tohle mohla být skvělá příležitost pro insider trading). Obrovskou bouři nevole ale zlevnění iPhonů vyvolalo u spotřebitelů. Z opěvovaného Applu se stal symbol korporátní zvůle a zlevnění bylo pochopeno jako podvod na zákaznících.

Steve Jobs zareagoval bryskně a všem, kteří si koupili iPhone před zlevněním, slíbil stodolarový kredit na nákup Apple produktů. Tím masy zákazníků (alespoň částečně) uklidnil.

A co si o tom myslí blogující ekonomové? Steve Levitt je toho názoru, že Apple mohl jít ještě dál a vrátit zákazníkům celých 200 dolarů rozdílu. A zdůrazňuje, že lidé rozlišují, proč firma mění ceny:

If a firm raises prices because they cannot make enough of the product to satisfy demand (e.g. like they should have done with the Wii), consumers are likewise understanding. But when prices are raised and lowered strictly with the goal of extracting the most possible from consumers, people get upset.

Tyler Cowen naproti tomu vyzývá early adopters, aby přestali plakat a zamysleli se nad tím, proč si vlastně tak drahé hračky (gadgets) kupují. Kupují si je totiž proto, že si je kupovat chtějí, i při vědomí, že gadget následně zlevní a někdy je cenová křivka dosti strmá.

Pravda je taková, že ačkoliv ex ante je nákup drahého iPhonu pro technologické nadšence racionální, může být zrovna tak ex post racionální masový pláč nad prudkým zlevněním výrobku, obzvláště v případě produktů založených na módních trendech a sociální sounáležitosti, jakými moderní hračky Applu bezpochyby jsou. Masová akce totiž může vyvolat sebevyplňující efekt - odliv poptávky ostatních ovlivní i mou individuální poptávkovou křivku, zcela v souladu s Beckerovským modelem módního zboží.

Celý příběh tak ilustruje hned několik ekonomických principů naráz - diskriminace v čase, extrakce monopolní renty, sociální multiplikátor (např. Becker, Murphy 2000), racionální chování, kolektivní akce, sebevyplňující se očekávání a vícenásobná ekvilibria, to vše tady máte. Učebnice ekonomie v praxi.

středa 12. září 2007

Proč bodový systém přestává účinkovat


O tom, proč se po výrazném snížení nehodovosti na českých silnicích všechno zase vrací do starých kolejí, píše Libor Dušek na Leblogu (rozhodně stojí za přečtení). Libora vývoj nepřekvapuje a uvádí příklady empirických studií, které došly k podobným závěrům. Zmiňuje přitom dvě obvyklé hypotézy, proč po zavedení nového represivního opatření dojde nejprve k výraznému poklesu porušování pravidel, ovšem s časem tento efekt slábne - jednou z nich je systematické přeceňování pravděpodobnosti trestu (které ovšem není kompatibilní s racionálně jednajícími jedinci), druhou potom ambiguity aversion - averze k nejistotě.

neděle 9. září 2007

Ani ředitelé firem nemají rádi tchýně


Do jaké míry má osobní život ředitelů (CEOs) firem vliv na výkonnost jimi řízených společností? Tímto problémem se zabývá článek ve středečním Wall Street Journalu. Osobní život ředitelů je předmětem zájmu jak akademiků, tak i finančních analytiků. Ukazuje se totiž, že některé osobní faktory mohou hrát významnou roli.

pátek 7. září 2007

Kolik se nainvestovalo do obnovy New Orleans

Hurikán Katrina před dvěma lety zdevastoval New Orleans. Prvotní pomoc postiženým byla poměrně chaotická, ale co je mnohem horší, velmi nepřehledná je i následná obnova města.

Larry Kudlow cituje poslední čísla týkající se nákladů na obnovu. Americká vláda v průběhu dvou let od katastrofy nalila do postižené oblasti neuvěřitelných 127 miliard dolarů. Pro porovnání, roční HDP celého státu Louisiana je 141 miliard dolarů.

Například na obnovu domů a infrastruktury bylo vydáno 24 miliard dolarů. Přesto je bydlení stále nedostatek. Ve městě prudce stoupla kriminalita, statisíce lidí se do New Orleans dosud nevrátily a mnozí z nich se již ani nikdy nevrátí. Vládní investice do obnovy jsou předmětem neuvěřitelného plýtvání, porovnatelného v poslední době snad jen s válkou v Iráku. Přes obrovské investice zůstává situace v New Orleans špatná a vyhlídky nejsou právě nadějné.

Mnozí lidé jsou toho názoru, že New Orleans, které z velké části leží na nestabilním podloží pod hladinou řeky Mississippi a sousedního jezera Pontchartrain, nemá smysl dále obývat a vládní pomoc se měla spíše využít na přesídlení stávajících obyvatel. Kdyby se například vyčerpané vládní prostředky rozdělily přímo mezi obyvatele New Orleans, vyšlo by na každého 425 tisíc dolarů.

Larry Kudlow má jiný nápad - udělat z New Orleans zvláštní ekonomickou zónu. Zavést nulové daně z příjmů realizovaných na daném území, ponechat jen daň z prodeje (americká obdoba DPH). Pokud by soukromý kapitál uznal, že má smysl udržovat New Orleans při životě, příliv investic by byl obrovský. Ze státu, který byl i před Katrinou jedním z nejméně rozvinutých v rámci USA, by se mohl stát prosperující region.

Kudlowův nápad neřeší investice do hrází a obnovu páteřní infrastruktury - do těchto oblastí by nejspíše i tak musela investovat federální vláda. Ale soukromý kapitál by mohl New Orleans přetvořit v malý ekonomický zázrak.

Kudlowova myšlenka by však také měla dvě velké skupiny odpůrců. První z nich tvoří ti, kteří mají strach o zachování tradičního rázu města. Pro Američany je New Orleans součástí jejich historie a mnozí z nich si nedokážou představit, jak skloubit rozsáhlou modernizaci s tradicí.

Druhou skupinu odpůrců by byly okolní státy. Takové vedlejší Mississippi na tom není hospodářsky mnohem lépe a asi by těžce neslo rozsáhlé daňové výjimky pro svého souseda - ze strachu o to, že odliv zájmu investorů by byl mnohem vyšší než potenciální pozitivní spillover efekty z rozmachu Louisiany. Opozice by se asi našla i u mnohých dalších států Unie.

Pokud by se však tyhle dvě otázky podařilo vyřešit, byly by takové pobídky pro příchod soukromého kapitálu do města obrovským přínosem. Naděje na normální život v New Orleans existuje. Ačkoliv velká část původních obyvatel nemá (alespoň zatím) o návrat do města zájem, přilákala postupná, i když pomalá obnova města tisíce hispánských imigrantů, kteří se nechají zaměstnávat na stavbách jako řemeslníci a dělníci a chtějí jediné - práci, aby si mohli vybudovat živobytí.

čtvrtek 6. září 2007

Má Kjótský protokol smysl?

V dřívějším příspěvku jsem psal o tom, že vysoké ceny benzínu snad konečně přimějí Američany k přechodu k efektivnějším automobilům. Otázkou však zůstává, jaký bude mít taková změna dopad na globální emise - a je třeba říct, že mizivý. Celosvětově nebude v příštích dekádách hrát roli to, co udělají rozvinuté země na obou stranách Atlantiku, ale co se stane ve zbytku světa - a tím "zbytkem" se tady rozumí pět šestin světového obyvatelstva.

Mají tedy smysl snahy omezovat emise v rozvinutém světě, shrnuté například v Kjótském protokolu? Mají, i když přímý dopad Kjótského protokolu nebude z globálního hlediska klíčový - právě proto, že se nevztahuje na rozvojové země v čele s Čínou a Indií. Nepodepsaly ho sice ani USA, ale to z hlediska přímého dopadu na růst objemu emisí nemá tak velký význam. USA sice mají velmi vysokou úroveň emisí na obyvatele, ale obrovské nové přírůstky lze v blízké budoucnosti čekat právě spíše v rozvojovém světě (a Kjóto je právě spíše o tom, jak zarazit další nárůst).

Přesto významné kladné efekty snižování emisí v rozvinutém světě existují. První z nich je psychologický - rozvojové země musí nejprve vidět, že to rozvinutý svět myslí opravdu vážně. Druhý efekt je technologicko-ekonomický. Přechod k moderní ekonomice byl u dnešních rozvinutých zemí spojen s velkým nárůstem energetické náročnosti a prudkým zvýšením emisí. Stačí si vzpomenout na londýnský smog z 50. let minulého století. V minulých dvou stech letech touto cestou prošla miliarda lidí. Teď se na to chystá miliard pět.

Rozvinuté země budou těm rozvojovým těžko vysvětlovat, že ony touto cestou jít nemohou. Význam nemá ani rozsáhlá rozvojová pomoc s cílem zlepšení ekologických standardů - účelnost takových programů je většinou pochybná.

Pokud však bude rozvinutý svět vyvíjet a masivně nasazovat energeticky vysoce efektivní technologie, dojde k jejich zlevnění a rázem budou finančně dostupné i pro rozvojový svět. Rozvojové země tak budou schopné a ochotné přeskočit onu fázi ekonomického rozvoje spojenou s nasazováním levných, ale neekologických technologií. I když pro některé rozvíjející se země (třeba pro Čínu) už je v tomto směru už pozdě.

Připadá vám, že je reklamy příliš?

Tak to jste ještě nečetli zářijový Vogue. Z 840 stran časopisu je 727 stran reklamy. Na vlastní obsah tak zbývá 13 % plochy.

středa 5. září 2007

Vyšší dolarové ceny benzínu se začínají projevovat

Ceny benzínu v USA se od roku 2000 zvedly trojnásobně. Dnes se za nejlevnější regular benzín v Chicagu platí kolem 3,25 dolaru. Dopad na poptávku po benzínu zatím není znatelný, protože Američané budou těžko omezovat ujeté míle a na to, aby se projevil přechod k efektivnějším autům, zatím neuplynula dost dlouhá doba. Přesto však k posunu začíná docházet.

Papírový Wall Street Journal píše, že podle ekologické organizace Environmental Defense došlo v roce 2005 k meziročnímu snížení objemu emisí z nových vozidel v USA o 3%. Zdá se to málo, ale za posledních téměř dvacet let nebyl žádný meziroční pokles zaznamenán. K tomu, abychom mohli udělat nějaké průkaznější závěry, budou ještě zapotřebí novější data, ale podle nálady ve společnosti to vypadá nadějně - o efektivnosti vozidel a dopravy vůbec se mluví daleko více než dříve. Samozřejmě však potrvá ještě dlouhou dobu, než se obmění celý vozový park. A nakonec zbývá otázka, jaký bude mít tento trend vliv na globální emise - a ten zřejmě nebude příliš vysoký.