Těm, které by zajímalo, jak funguje pracovní trh s absolventy ekonomických PhD programů v USA, doporučuju článek Libora Duška na Leblogu.
Ekonomové si zakládají na tom, že jejich trh práce funguje dost efektivně. Dnes jsem nalezl doplňkový signalizační mechanismus, který má efektivitě dále pomoci a o kterém jsem dříve nevěděl.
Barack Obama si do nastupující administrativy vybral řadu kvalitních ekonomů z akademické sféry - šéfkou Council of Economic Advisors bude Christina Romer z Berkeley, šéfem National Economic Council Lawrence Summers z Harvardu, blízkým poradcem zase Austan Goolsbee z University of Chicago. Další lidé přicházejí z Fedu - Timothy Geithner z pozice šéfa newyorského Fedu přejde na pozici ministra financí. Paul Volcker, dlouholetý předseda Fedu, povede výbor pro ekonomickou obnovu.
I v předchozí republikánské administrativě byli na vysokých postech uznávaní akademičtí ekonomové - Greg Mankiw, Ed Lazear, nebo Glenn Hubbard. Prezident Bush rovněž jmenoval Bena Bernankeho z Princetonu šéfem Fedu.
Není žádnou novinkou, že akciové trhy coby předbíhající indikátor (leading indicator) s příchodem recese klesají. Zároveň víme, že trhy obvykle klesají více, než by podle stávajících modelů odpovídalo poklesu ekonomické aktivity (jedná se jeden z projevů takzvané excess volatility puzzle).
Stávající pokles trhů je však svým rozsahem větší, než jsme byli v posledních desetiletích zvyklí.
Graf s vývojem akciových indexů v posledním roce jsem už rozebíral dříve. Nyní je ale vhodné se podívat na dlouhodobější vývoj. Stávající pokles trhů poslal akciové indexy zpět na úrovně, které nepamatují mnoho let.
Aktualizováno 26.11.2008, 18:10 Obamův ekonomický tým září hvězdnými jmény. Detailně se o tom rozepisovat nemusím, protože to už udělal Ondřej Schneider na svém blogu na iHned.
Já jen dodám některé detaily. O Larrym Summersovi se dlouze debatovalo jako o potenciálním ministru financí. Nakonec byl zdánlivě "uklizen" na méně významnou pozici šéfa National Economic Council, tedy úřadu, který má hlavně koordinovat vládní hospodářskou politiku se soukromým sektorem a je hlavně prakticky zaměřený.
Ministr financí Henry Paulson mění svá rozhodnutí téměř ze dne na den.
V září emotivně vysvětlil, že kapitálové trhy nutně potřebují finanční pomoc, která bude probíhat prostřednictvím výkupu problémových aktiv (TARP). Poté, co Kongres balíček v dramatickém projednávání schválil, se chvíli nic nedělo. Následoval postupný ústup od TARPu, načež se ministerstvo financí společně s Fedem přiklonilo k přímým finančním investicím. Paulson následně oznámil, že poskytování pomoci prostřednictvím přebírání problémových aktiv již není aktuální a že již nebude žádat Konres o uvolnění druhé poloviny finančních prostředků z programu TARP.
Většina akciových trhů poklesla o 40-60% v porovnání s maximy dosaženými v roce 2007. Pokles přitom zasáhl všechny trhy prakticky současně:
Federal Reserve Bank of San Francisco uveřejnila na svém webu malou aplikaci, která vám umožní si zahrát na tvůrce měnové politiky.
Stačí kliknout a pak po čtyři roky ovládat úrokovou míru tak, abyste udrželi nízko jak inflaci, tak i nezaměstnanost. Model má zabudovaná zpoždění odpovídající zhruba odhadům z VAR modelů s Taylorovým pravidlem, takže jak inflace, tak i nezaměstnanost začnou reagovat nejdříve se čtvrtročním, ale spíše půlročním zpožděním, a nezaměstnanost má zpočátku tendenci reagovat citlivěji, inflace ale zase má větší setrvačnost.
Finanční systém po celém světě se zmítá ve větších či menších problémech, Česká republika jako by však byla výjimkou - domácí banky fungují dál a potíže nehlásí.
Je to proto, že by české banky byly lepší než ostatní? Pravděpodobně ne. Vypadá to, že pokud můžeme něčemu vděčit za to, že je český bankovní sektor v dnešní době relativně stabilní, je to především oligopolní struktura bankovního sektoru.
New York Times přináší přehlednou tabulku, která uvádí, které instituce získaly peníze z vládního záchranného balíčku.
Na prvním místě je pojišťovna AIG, do které podle všeho půjde zhruba 40 miliard dolarů (navrch k zárukám, které již byly poskytnuty). Za ní následuje bankovní trojka Citi, JP Morgan a Wells Fargo, každá po 25 miliardách (ty už peníze získaly).
Seznam žadatelů je opravdu dlouhý a neustále roste. Ačkoliv se hovořilo o tom, že podmínky bailoutu by měly být opravdu přísné, řada institucí operujících na finančním trhu mění svoji podobu na bankovní holdingy, aby si mohly rovněž zažádat o svůj podíl.
Před měsícem dosáhla inflace v Zimbabwe 531 miliard procent. Dnes už jsme na roční míře inflace ve výši 516 trilionů procent - k takovému závěru dospěl Cato Institute na základě vývoje měnového kurzu a tržních cen.
Problémem měření jsou samozřejmě nevěrohodné oficiální statistiky a obtížná dostupnost zboží. Vláda se sice snaží regulovat ceny v obchodech, ale to jen vede k tomu, že v obchodech není nic k dostání a zboží se obchoduje na černém trhu.
Pietro Veronesi a Luigi Zingales se snaží kvantifikovat dopady Paulsonova plánu na bankovní odvětví a daňové poplatníky. Výsledky tak trochu shrnuje už název práce: Paulson's gift.
Odhadovat tyto náklady je nesnadné a nutně zahrnuje řadu předpokladů. Navíc tím, jak se mění metody užití peněz z Paulsonova balíčku, se mění i náklady a přínosy. Nicméně se jedná o první práci, která se o nějaké kvantitativní vyhodnocení vůbec snaží.
Téma tohoto příspěvku se mělo objevit původně v mém předchozím článku, který se však vyvinul ve zcela něco jiného.
Takže ještě jednou. České internetové deníky [iDnes, iHned] si vybraly 17.listopad k tomu, aby názorně ukázaly, jak se zlepšila životní úroveň Čechů od sametové revoluce.
České internetové deníky [iDnes, iHned] si vybraly 17.listopad k tomu, aby názorně ukázaly, jak se zlepšila životní úroveň Čechů od sametové revoluce. Vybraly si k tomu ale velmi špatnou formu.
Fakt, že se Čechům daří materiálně v průměru neporovnatelně lépe než v roce 1989 vůbec není tématem k diskusi, a to ani když data zkorigujeme o potenciální růst ekonomiky, kdyby Československo zůstalo socialistické. Pokud bychom seřadili obyvatele České republiky podle jejich inflačně očištěných příjmů dnes a v roce 1989, museli bychom jít v kvantilech rozdělení poměrně hluboko (hluboko pod medián), aby se rozdělení příjmů či bohatství protla. Je pravda, že rozdělení příjmů je dnes rozevřenější než na konci socialismu, celé se však na příjmové ose posunulo tak doprava. Pokud porovnáme jedince na stejném pořadí příjmového žebříčku (nutně to nejsou vždy identičtí lidé), pak se naprostá většina má lépe dnes než v roce 1989.
V průběhu posledních deseti let utratily tři velké automobilky téměř 250 milionů dolarů na lobbování politiků ve Washingtonu - General Motors 92,9 mil., Ford 78,6 mil. a Chrysler 56,9 mil., a k tomu ještě všechny tři automobilky celkem 20 milionů dolarů na podporu prezidentských kampaní.
Paul Krugman je silným advokátem mohutného podpůrného balíku, kterým by americká vláda měla podpořit slábnoucí ekonomiku. Nutnost balíku vysvětluje tady, a následně tady počítá, že takový balíček by měl být velmi orientačně v rozsahu zhruba 600 miliard dolarů.
Výpočet je zjednodušený, takže číslo je jen velmi hrubým odhadem. To není podstatné. Důležité ale je, jak Krugmanův postup ilustruje převrácený myšlenkový proces keynesianských ekonomů.
Program na podporu ohrožených aktiv (TARP = Troubled assets relief program), který byl schválen na přelomu září a října, byl s velkou pravděpodobností definitivně uložen k ledu.
Program, jehož cílem měl být výkup ohrožených aktiv od finančních institucí pomocí reverzních aukcí, sklidil silnou kritiku (viz zde na blogu dříve). Před týdnem jsem psal, že americká vláda s výkupem aktiv nijak nepospíchá, a že celý plán zřejmě vyšumí do ztracena.
Evropská unie se rozhoupala a po dvaceti letech zrušila velkou část předpisů týkajících se povinných tvarů prodávaného ovoce a zeleniny. Normy tak například přestanou existovat u lískových oříšků, hrášku, pórku, špenátu, melounů nebo čekanky.
Lawrence Summers už to má zase rozlité. Barack Obama o něm uvažuje jako o možném ministru financí. Přestože je Summers trochu svérázný, kvalifikaci k tomu má - ministra financí dělal už za Clintona. Napříč politickým spektrem proti němu nejsou velké odborné výhrady.
Přesto je jeho nominace nejistá. Kdo ji může zhatit? Feministky.
Barack Obama ještě nenastoupil do úřadu, ale o podobu jeho hospodářské politiky se bojuje už nyní. Zastánci expanzivního státu vytáhli do boje v čele s Paulem Krugmanem, který argumentuje, proč stát musí začít ve velkém utrácet.
Krugman porovnává dnešní situaci s Velkou depresí a tvrdí, že by se měl Barack Obama poučit zejména z údajně velké Rooseveltovy chyby, že jeho Nový úděl nebyl dostatečně fiskálně expanzivní.
Od zvolení Baracka Obamy novým prezidentem ještě neuplynul ani týden a už tu máme spoustu názorů na to, co všechno budoucí prezident USA pro Čechy zařídí.
V první řadě stojí samozřejmě otázka radaru v Brdech. Zatímco ODS doufá, že Obama radar nezruší, poslankyně Strany zelených už mu pro jistotu rovnou píší, aby umístění radaru přehodnotil:
Business school na University of Chicago se připojila ke Sternu, Sloanu, Haasu a dalším a zpeněžila svoje jméno. Od nynějška se oficiálně jmenuje University of Chicago Booth School of Business.
David Booth, absolvent z roku 1971 a zakladatel hedgového fondu Dimensional Fund Advisors škole věnoval 300 milionů dolarů.
Booth se nikdy netajil tím, že jeho největším mentorem byl Eugene Fama. A Fama, kromě stále pozice na univerzitě, u Bootha v Dimensional Fund Advisors už dlouho dělá ředitele výzkumu.
P.S. Vloni dostala business school dar ve výši 60 milionů dolarů od Charlese Harpera. To stačilo na pojmenování hlavní budovy.
Volatilita na akciových trzích je v posledních měsících v porovnání s předchozími roky obrovská. Akciové indexy skáčou nahoru a dolu a extrakce cenotvorných informací z tržních dat je mimořádně obtížná.
Přesto to některým lidem nebrání, aby v jednodenních pohybech viděli dopady dlouhodobých faktorů. Předáváme slovo článku na serveru Finmag, který se zabývá vlivem politických událostí, v tomto případě amerických prezidentských voleb, na akciové kurzy.
V Arizoně smutní. John McCain si nechal svůj nejlepší projev až na samý konec volební kampaně. Bohužel pro něj v něm musel přiznat svou porážku. Mluvil jako státník (a měl dost rozumu, aby k mikrofonu následně nepustil Sarah Palin).
Zato v Chicagu propukly mohutné oslavy. Grant Park v centru města byl uzavřený už od včerejška a dnes (tedy už včera) pozdě večer se tam sešlo více než 70 tisíc lidí, aby oslavili vítězství Baracka Obamy. Vstup byl pouze na vstupenky, které se rozdávaly zdarma, ale vzápětí se prodávaly na černém trhu za stovky dolarů. Volby v USA opravdu vypadají zcela jinak než v Čechách.
Kdo by si nevzpomněl. 19.září představil ministr financí Henry Paulson svůj sedmsetmiliardový plán na záchranu finančního sektoru. Plán byl od začátku velmi špatně postavený a v podstatě nekontrolovatelný, nicméně Paulson zdůrazňoval, že je třeba spěchat bez ohledu na potenciální plýtvání, protože jinak se americký finanční sektor rozloží.
Plán se nakonec podařilo schválit 3.října, spolu s přílepky zatěžujícími federální rozpočet další téměř stovkou miliard dolarů.
Bylo by velkým překvapením, kdyby to dopadlo jinak.
Původně se měl jmenovat prostě Milton Friedman Institute. Vedení univerzity chtělo být více specifické, a tak navrhlo název prodloužit na Milton Friedman Institute for studies in economics and society.
Proti institutu se zvedl odpor části členů profesorského sboru. Namítali leccos - velikost institutu, potenciální ztrátu nezávislosti, Friedmanovy myšlenky i jeho epizodu s Pinochetovým režimem. Sestavili petici a dokonce vytvořili konkurenční iniciativu CORES, která na campus pozvala mimo jiné známou bojovnici proti globalizaci Naomi Klein.
