Zuby a příjmy obyvatel

Ekonomové bývají kritizováni za to, že často používají veličiny jako HDP nebo reálné příjmy obyvatel jako měřítko blahobytu. Poukazují na to, že blahobyt nelze měřit pouze penězi, zkrátka že některé věci si za peníze nekoupíš.

Ve skutečnosti HDP nebo reálné příjmy s blahobytem velmi úzce souvisejí. Betsey Stevenson a Justin Wolfers nedávno zpracovali studii, ve které ukazují, že bohatší lidé se opravdu cítí spokojenější. Kromě toho jsou tyto veličiny v datech silně korelované s měřítky kvality života. Ačkoliv veličiny jako HDP nebo příjmy obyvatelstva v žádném případě nemohou pojmout celé kvalitativní spektrum lidského blahobytu, patří k jeho nejlepším jednorozměrným agregacím. To souvisí se vzájemnou kauzalitou hmotného bohatství a blahobytu - bohatší společnost si může dovolit vynakládat více usilí na zlepšení celkových životních podmínek a zároveň lepší životní podmínky vedou k vyšší produktivitě.

Je průběžné důchodové spoření rizikovější než státní důchod?

A jak změnit věci k lepšímu?

Jedním z argumentů kritiků soukromého spoření na důchod je jeho potenciálně větší rizikovost. Pokud člověk spoří prostřednictvím důchodového fondu, existuje riziko, že finanční trhy poklesnou a člověk tak bude poté, co odpracuje desítky let, potenciálně odkázán na nižší důchod. Je to však v porovnání se státem poskytovaným průběžným systémem o tolik horší?

Co je pozitivního na znečištění v Číně?

Snad jedině to, že už to jen těžko může být horší. A také to, že lidem už znečištění znepříjemňuje život natolik, že s tím chtějí něco dělat a obětovat zdroje na nápravu ekologických škod. Bohužel jim v tom často brání neflexibilní státní aparát.

Obsáhlý článek Jamese Fallowse na The Atlantic ekologickou situaci v Číně široce rozebírá. Nechybí samozřejmě ani poznámky k organizaci olympijských her a týkající se problémů s kvalitou vzduchu v Pekingu.

Učit se, učit se, učit se

James Heckman vytvořil další obsáhlou práci zabývající se rolí vzdělání, výchovy v rodině a kognitivních a mimokognitivních schopností na ekonomické výsledky jednotlivců [pdf, 95 stran]. Zdůrazňuje, že pokud se dětem nedostane dostatečné výchovy a vzdělání, těžko se to v dospělosti dohání:

Chicago L

Chicagské metro se dostalo mezi deset nejobdivuhodnějších meter na světě. Magazín Wired komentuje, že chicagské L (familiární zkratka pro elevated train) je obvykle nacpané a pekelně hlučné, ale obyvatelé Chicaga své metro prostě milují.

Tuhle lásku jsem dodnes nepochopil, protože když nadzemka projíždí centrem Chicaga, zní to, jako kdyby se blížílo zemětřesení. Metro na úrovni druhého patra domů vypadá pro návštěvníka atraktivně, ale ulice pod ním jsou celkem temné. Jedinou výhodou je, že se člověk dostane v centru z vlaku na ulici velmi rychle, narozdíl třeba od hluboko zakopaných tunelů pražského metra.

Irské ne

Referenda mají často tu nepříjemnou vlastnost, že se zvrhnou v hlasování o něčem úplně jiném. Ačkoliv může být otázka jednoznačně daná, voliči si klidně můžou (celkem legitimně) vyložit všelidové hlasování jako příležitost k protestu proti vládě, spíše než k vyjádření svého názoru o konkrétní otázce. Nutkání využít svůj hlas jako formu protestu bude o to silnější, čím méně bezprostředně relevantní je otázka v referendu pro život voličů.

Hlasování o věcech jako je Lisabonská smlouva poskytuje v tomto směru téměř ideální příležitost. Protestní hlasy přispěly k tomu, že neprošla předchozí verze, tehdy ještě označovaná jako ústavní smlouva. Tehdy se však záporně vyjádřily i některé větší země. Nynější ne zaznělo z maličkého Irska, které si tentokrát jako jediné trouflo předložit občanům smlouvu v referendu.

(Ne)ekonomický citát dne: Tusk a Fico

Donald Tusk a Robert Fico si přitakali na zasedání Visegrádské čtyřky.

[Roberta Fica] podporil poľský kolega Donald Tusk, keď zdôraznil, že EÚ sa nemôže otočiť chrbtom ku kľúčovej otázke akou sú ceny potravín. Pre občana je dôležité, aby dokázala prijať rozhodnutie, ktoré svetový rast cien zastaví.

Škoda, že pánové nenaznačili, jak by to bruselští byrokraté měli zařídit.

Warren Buffett se sází

Warren Buffett se vsadil s investiční firmou Protégé Partners, spravující skupinu hedgových fondů, že vybrané portfolio fondů seskupujících hedgové fondy nedosáhne v průběhu příštích deseti let výnosu, kterého dosáhne pasivní fond sledující index S&P 500, který prodává investiční firma Vanguard.

Každá strana nakoupí vládní dluhopisy za 320 tisíc dolarů, takže celková cílová částka bude 1 milion dolarů. Výtěžek půjde na charitu. Sázce dodává na věrohodnosti, že je zprostředkována přes sázkový mechanismus Long Bets.

Fed studuje Second Life

David Altig má v oblibě Second Life. Nyní pracuje ve Fedu v Atlantě a spolu se svými kolegy se zabývá vznikem a fungováním bankovních systémů v online světěch, zejména právě v Second Life.

Nedávno o jejich snažení vyšel populární článek na stránkách richmondského Fedu. Zpočátku vznikaly banky v Second Life jako houby po dešti. Brzy ale fungování bank narazilo na problém, jak zajistit vymahatelné vyplácení vkladů ve světě, který je v podstatě anonymní. Banky totiž pravidelně krachovaly a přestože někteří virtuální bankéři vyplatili vkladatele z vlastní kapsy, většina z nich tak nikdy neučinila.

Libertariánský paternalismus

Tento zdánlivý protimluv vyjadřuje politiku, kdy stát sice přímo nevydává nařízení nebo zákazy, ale doporučuje nebo usměrňuje volby lidí pomocí cíleného standardního nastavení systému.

Myšlenka je založená na tom, že lidi nejsou zcela racionální nebo mají náklady spojené s rozhodováním, které je vedou k tomu, že si často ponechávají volbu, kterou jim pravidla systému nastaví jako výchozí. Často uváděným příkladem je například zdravotní pojištění v USA - pokud zaměstnavatel zaměstnancům dal možnost zdravotního pojištění a lidé se do plánu museli sami přihlásit (opt in), většina lidí zůstala mimo. Na druhou stranu, pokud zaměstnavatel všechny zaměstnance do plánu přihlásil a dal jim možnost vystoupit (opt out), většina lidí zůstala pojištěná.

Jak ratingové agentury likvidují zákon velkých čísel

Ratingové firmy nemají na růžích ustláno a narušenou pověst se jim nepodařilo vylepšit ani v průběhu nedávné finanční krize. Kromě chyb v softwaru se však děly mnohem horší věci.

Jedním z důležitých faktorů ovlivňujících hloubku krize byla i skutečnost, že banky slučovaly subprime hypotéky do rozsáhlých balíků, které potom složitým způsobem naporcovaly na menší tranše podle rizikovosti a na tyto tranše pak získávaly rating. Klidně se tak mohlo stát, že nejméně riziková tranše z balíku subprime hypoték mohla získat nejvyšší AAA rating.