ODS před čtyřmi lety představila myšlenku výrazného zjednodušení daňového systému, zejména u daní z příjmu. Cíl se podařilo naplnit jen částečně, a to ještě takovým způsobem, že se to teď ODS vrací i s úroky.
Předně co se nepodařilo: Nepodařilo se vymýtit kvanta výjimek, což je právě jedna z hlavních věcí, která dělá daň z příjmů tak komplikovanou. Z ekonomického hlediska je to špatně, ale z politického hlediska to tak nebolí, protože hlavní protistrana na odstraňování výjimek také nemá žádný zájem.
Co se podařilo, je zavedení konceptu superhrubé mzdy. Dělení sociálního a zdravotního pojištění na část odváděnou zaměstnancem a zaměstnavatelem je ekonomický nesmysl, který jen svádí ke lživým prohlášením, že zvýšení složky sociálního pojištění, které odvádí zaměstnavatel, se zaměstnanců nijak nedotkne. Dotkne - každé navýšení daně nebo pojištění se rozdělí mezi zaměstnavatele a zaměstnance v poměru k elasticitám nabídky práce a poptávky po práci, naprosto bez ohledu na to, kdo daň odvádí.
Co se však nepovedlo, a co s tím úzce souvisí, je výpočet rovné daně. Předvolební slib ODS zněl 15 %, a tak se do něj chtěla vejít i za cenu triku, podle kterého se daň z příjmu od roku 2008 nově vypočítává z hrubé mzdy zahrnující i sociální a zdravotní pojištění, což by podle starého systému odpovídalo zhruba 23 %.
Nelze říci, který systém je ekonomicky správnější, protože zahrnování nebo nezahrnování povinných pojistných odvodů do základu daně je pouze administrativní záležitost - když si vezmeme jeden způsob s určitou daňovou sazbou, vždy existují daňové sazby, které ekvivalentní formou implementují způsob druhý. Jediné, co se změní, je interpretace rovné daně, ale protože koncept rovné daně nemá žádný velký ekonomický význam, tak to nijak nevadí. (Poznámka: Aby nedošlo k mýlce - míry mezního zdanění jsou z ekonomického hlediska naprosto zásadní, nicméně neexistuje ekonomický argument, proč právě rovná daň je ta správná daň, obzvlášť v situacích, kdy není jasné, jak onu rovnou daň počítat.)
Bez ohledu na to, že se jedná o ekonomicky bezvýznamnou záležitost, Česká republika byla zvyklá na výpočet daně ze základu až po odečtení sociálního a zdravotního pojištění. Kritici změn, které ODS provedla, tak nový systém pravidelně pranýřují pomocí daňových kvót, vypočtených podle starého systému. To ODS hluboce podcenila a byla to velká politická chyba.
Při úpravách daňového systému však ODS udělala nejen politickou chybu, ale nechala v dani z příjmu i ekonomický nesmysl, a tím jsou odlišné pojistné odvody pro OSVČ. Sice existují teoretické důvody, proč podnikatelům odvody snížit, a to například v případech, kdy vytvářejí pozitivní společenskou externalitu (například díky vyšší inovativnosti) - jenže empiricky se ukazuje, že tyto efekty jsou zanedbatelné a k nižšímu zdanění OSVČ tak není důvod. Kromě toho jsem nikdy neviděl ani pokus o jakoukoliv analýzu těchto efektů v podmínkách České republiky, která by nižší odvody ospravedlňovala.
ODS udělala chyby a za chybí platí. Bohužel je pro politické kolbiště typické, že kritici těchto chyb chtějí nejen návrat k výpočtu daně ze základu po odečtení pojištění, ale zároveň chtějí i návrat k rozdělení plateb pojištění mezi zaměstnance a zaměstnavatele, tedy znovuzavedení té jedné ekonomické chyby, kterou se podařilo odstranit. Ach jo.
Žádné komentáře:
Okomentovat