středa 11. srpna 2010

Filipika proti hypermarketům: Patrick Zandl vs. Kamojedov


Otázku, zda by měly být neděli zavřené hypermarkety, můžeme rozebrat ze dvou pohledů. Prvním přístupem je subjektivní hodnotový soud - v neděli by mělo zavřeno, protože se nám to tak prostě líbí. Už Stigler a Becker ve svém De Gustibus Non Est Disputandum argumentovali, že pokud se ekonomická diskuse dostane až na úroveň preferencí jednotlivých lidí, pak není o čem diskutovat - když má někdo přímý užitek ze zavřených hypermarketů, pak to musíme brát jako fakt. Pokud je tento užitek dostatečně velký u dostatečně velké skupiny lidí, pak je zřejmě optimální hospodářskou politikou v neděli obchody zavřít. (Samozřejmě při tom musíme vyřešit kolizi s jinými hodnotovými soudy, zejména ohledně osobních svobod a toho, jaká má společnost pravidla pro nařizování vynutitelných pravidel, ale to je pro podstatu tohoto příspěvku vedlejší.)

Problém s tímto přístupem je dvojí. Zaprvé, takové preference jsou poměrně těžko empiricky ověřitelné. Asi jen málo lidí bolí srdce z toho, že je někde na kraji města v neděli otevřený hypermarket, protože máme vždy svobodnou volbu tam nejít. Zadruhé, tento přístup nemůže nikoho přesvědčit k tomu, aby začal politiku zavřených hypermarketů podporovat. Pokud druhá osoba řekne, že mu nedělní otevřené obchody nevadí, pak to podporovatel zavření musí akceptovat, protože oba názory jsou stejně relevantní.
Zjemněním tohoto přístupu je argumentace skrze různé společenské efekty. Například církev by v neděli mohla chtít zavřené obchody, aby více lidí přišlo na mši, protože mše v prázdném kostele nestojí za nic, zatímco plný kostel už každému zúčastněnému přinese užitek. Lze jistě alespoň teoreticky sestavit další podobné příklady. Tady se dostáváme do oblasti sociálních preferencí, koordinačních problémů a vícenásobných ekvilibrií. Nicméně i tady platí, že poskytnout objektivní a empiricky věrohodné argumenty pro to, aby byly hypermarkety v neděli zavřené, je mimořádně obtížné.

Nastupuje tedy třetí, přímá cesta - ukázat, že v neděli otevřené hypermarkety způsobují přímé ekonomické škody, které lze odstranit tím, že v neděli nařídíme zákaz prodeje. A přesně tímto směrem se vydal Patrick Zandl v jednom z nejhorších příspěvků, které kdy jako blogger napsal. Položit a snažit si zodpovědět otázku, zda má smysl zákaz nedělního prodeje nařizovat, je samozřejmě alespoň principiálně relevantní. Nicméně nasekat do jednoho článku tolik logických zkratek, ekonomicky chybných nepodložených tvrzení a červených herinků není nejlepší vizitkou. Je přitom paradoxní, že největší logické chyby, které Zandl ve svém článku vytvořil, většinou on sám elegantně a názorně odhaluje u jiných autorů. Charakterickým je korektní argument upozorňující na ohýbání předpisů o DPH, který však lze bez problémů řešit úpravou příslušného daňového předpisu a který nijak nesouvisí s tím, že mají hypermarkety otevřeno i v neděli.

Detailní rozbor Zandlova článku zde není potřeba. Svým typickým způsobem totiž na článek zareagoval Kamojedov. A ukazuje, že na konci svého článku má Patrick Zandl v ruce jen to, s čím začal - osobní pocit, že v neděli by mělo být zavřeno. A jsme tedy zpět na začátku tohoto příspěvku - u subjektivních hodnotových soudů, které mohou přesvědčit jen přesvědčené.

Žádné komentáře:

Okomentovat