Proč by měly OSVČ platit jiné odvody než zaměstnanci?

Do obhajoby rozdílné výše odvodů pro OSVČ a zaměstnance se tentokrát pustil Petr Šafránek z Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců České republiky. Téma už bylo mnohokrát diskutováno, například u výzkumníků, ale protože ho vláda zřejmě v blízké době hodlá znovu otevřít, tak stojí za to si argumenty zopakovat.

Za výchozí bod můžeme vzít situaci, kdy je zdanění zaměstnanců a OSVČ stejné (pod zdaněním zde mám na mysli souhrnnou míru odvodů na sociální a zdravotní zabezpečení a daň z příjmu). To se zdá být spravedlivé, ale ekonomicky to nemusí být smysluplné. Vláda totiž kromě vlastních daňových příjmů může daňový systém optimalizovat tak, aby byl co nejméně distortivní, nebo aby kompenzoval existující externality.

V první řadě vyřídíme otázku nespravedlnosti. Je samo o sobě nespravedlivé danit zaměstnance a OSVČ jinou sazbou? V principu ne, protože si každý může zvolit, zda chce být zaměstnancem nebo OSVČ. V některých oborech je to zřejmě obtížnější než v jiných, ale i tak lze spravedlností argumentovat jen v omezené míře.

Filip Pertold: Konkurenceschopnost a prosperita – jak na to?

Dnešní anketa v Hospodářských novinách se proměnila v reklamu na CERGE-EI - pět ze šesti dotázaných buď studovalo nebo působí právě tam. Jedním z dotázaných byl i Filip Pertold, působící na Aarhus University v Dánsku. Ani jeho odpověď se do novin zdaleka nevešla, a proto ji přinášíme zde.

Konkurenceschopnost ekonomiky, či státu lze asi velmi obtížně komplexně a zároveň jednoznačně měřit. Každý stát má jinou strukturu ekonomiky, je jinak závislý na mezinárodním obchodě a dominují v něm jiná ekonomická odvětví, která mohou být sama o sobě velmi specifická. Jako index konkurenceschopnosti můžeme udávat různé poměry nákladů na pracovní sílu na produkci statků a služeb, ale i to nebude příliš přesné, protože různá ekonomická odvětví mají odlišnou senzitivitu na mzdové náklady.

Co je to konkurenceschopnost země?

Výhodou blogu je, že na něm lze opublikovat spoustu materiálu, který se nevejde do novin, jako v případě poslední ankety v HN. Ta je nadepsaná "Pokusili jsme se získat názory nadaných lidí, kteří ještě nezastávají vysoké nebo prestižní funkce hlavních ekonomů bank či členů NERVu". To je velmi vtipný úvod, protože prvním dotázaným je Jakub Steiner, který je assistant professor na Northwestern University (MEDS), což je zřejmě prestižnější pozice než jakou zastává jakýkoliv hlavní ekonom českých bank nebo člen NERVu.

Co je to vlastně konkurenceschopnost a jak ji co nejlépe měřit? Má mezinárodní srovnávání konkurenceschopnosti nějaký význam nebo jde o, jak kdysi napsal Paul Krugman, nebezpečnou obsesi?

Konkurenceschopnost země může být skutečně velmi zavádějícím pojmem, jak Paul Krugman argumentuje ve svém výborném článku z roku 1994 [pdf]. Pokud chápeme konkurenceschopnost země jako schopnost prodávat domácí výrobky na zahraničních trzích, pak každá otevřená ekonomika musí být nezbytně konkurenceschopná - pokud nějaké produkty dováží, pak musí i nějaké produkty vyvážet, aby alespoň dlouhodobě vyrovnala obchodní bilanci.

Čína jako příležitost, ne hrozba

Tento článek ve zkrácené podobě byl publikován v Hospodářských novinách. V HN vynechali komentář o dopadu růstu Číny na příjmy. K tomu doplňuji sofistikovanější komentář na konci tohoto blog postu.

Mladoboleslavská Škoda Auto představila další část své dlouhodobé strategie, ve které jednu z klíčových rolí hraje zvyšování odbytu na čínském trhu. Přitom se však zdá, že celkový vývoj našich obchodních vztahů s Čínou je jednoznačně negativní - mimořádně nevyvážený zahraniční obchod vytváří obrovský schodek, snižuje české mzdy a dlouhodobě vede k likvidaci české ekonomiky. Skutečnost je však jiná.

Kam až může klesnout diskuse o důchodové reformě

Katastrofální příspěvek do diskuse o důchodové reformě přinesli ekonomové Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora. Ačkoliv oba jsou chytří lidé s velmi rozumnými názory, dokázali vyprodukovat takovéto video.

Cílem autorů zřejmě bylo rozproudit debatu nad implementací důchodové reformy. Udělali to však tím nejhorším možným způsobem - způsobem, který nás posouvá zase o něco dále od racionálních argumentů a o něco blíže k hádkám postaveným na demagogii. A takových diskusí u nás máme víc než dost.

Přitom z celého videa plyne prakticky jen jediná informace - Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora jsou proti povinnému spoření v důchodových fondech. Tím, že slovo povinné tak zdůrazňují, chtějí pravděpodobně naznačit, že určitá míra spoření je pro dnešní mladé lidi zřejmě nezbytná, pokud si do budoucna chtějí po odchodu do důchodu užívat rozumné životní úrovně - sami to ostatně říkají na konci videa.

iPhone, kabelky, Čína, Západ a rozdělení přebytku

Tento článek obsahuje několik volně souvisejících poznámek, které patří do kategorie komentářů k ekonomicky pomýlenému článku Kde teda budeme pracovat, když se všechno bude vyrábět v Číně?

Kabelky

K napsání článku mě přivedl blog post na Marginal Revolution, upozorňující na nový tržní segment na čínském trhu - luxusní pánské kabelky. Článek popisuje, jak si mladí úspěšní čínští muži kupují drahé kabelky jako doplňky symbolizující úspěch v obchodním světě.

Investice na začátku měsíce jako cesta k jistému výdělku?

Hospodářské noviny přinesly pozoruhodný článek, založený na pozorování, že na začátku měsíce ceny akcií většinou rostou. K němu přidaly bombastický titulek: "Jak jistě vydělat na burze? Kupte akcie 1. března, statistiky nelžou".

Jak s takovým článkem naložit? Buď ho rovnou založíme do kategorie bludů (k čemuž titulek článku přímo svádí), a nebo začneme pátrat po vysvětlení. Odmítneme iracionální chování, které dokáže "vysvětlit" jakoukoliv anomálii a budeme hledat hmatatelné faktory.

Kdo měl nejlepší odhad instalovaného výkonu solárních elektráren? ČEZ!

Energetický regulační úřad na konci prosince 2010 odhadoval, že do konce roku budou do sítě připojeny solární elektrárny se špičkovým výkonem 1650 MWp.

To se zdálo být jako velmi nízké číslo, protože by to znamenalo, že se v prosinci 2010 připojilo pouze 260 MWp solárních elektráren - méně než v listopadu 2010 nebo v prosinci 2009. Navíc se koncem roku do sítě připojovaly opravdu velké elektrárny - jen šest největších mělo souhrnný výkon 90 MWp.

Ve svém článku z přelomu roku jsem zmiňoval, že pokud na trhu nedošly panely, lze si tak nízký celkový připojený výkon jen těžko představit. Nicméně i po Novém roce ERÚ a s ním i ostatní média zopakovali, že připojených elektráren bylo ke konci roku skutečně 1650 MWp.

Ovšem nyní ERÚ přinesl opravená čísla - a skutečný špičkový výkon připojených solárních elektráren ke konci roku činí 1820 MWp. Stejně jako loni tedy došlo k významné úpravě směrem nahoru. ERÚ říká, že prvotní odhad nezahrnoval elektrárny připojené přes lokální distributory, kteří oznamují úřadu nově připojené zdroje až později.

Blizzard v Chicagu

Univerzita je dnes už druhý den zavřená, a tak zbyl čas udělat fotky zavátého Chicaga. Samozřejmě, že sněhem se můžete i bavit, například skákáním šipek ze svodidel do zasněžené dálnice.

Spousta lidí se ale tak neradovala. Stovky aut zůstaly na pobřežní dálnici uvězněné od odpoledne celou noc až do dalšího dne (fotky opuštěných aut ze stejného místa ukazuje i Česká televize).

Teploty teď klesly k minus dvaceti, to jen pro jistotu, aby sněhová nadílka neroztála.

Chicago a Lake Michigan, 3.února 2011

Proč kvantitativní uvolňování nesnižuje úrokové míry?

Článek bez grafů byl publikován v Hospodářských novinách (v tomto okamžiku pouze v placené verzi).

Na podzim loňského roku oznámil americký Fed druhou vlnu kvantitativního uvolňování. Jeho cílem je snížit dlouhodobé úrokové sazby prostřednictvím přímých nákupů dlouhodobých vládních dluhopisů. Ačkoliv však Fed od podzimu nakoupil dluhopisy za zhruba 300 miliard dolarů, dlouhodobé úrokové míry neklesly. Naopak, v říjnu a listopadu mírně rostly, aby se poté ustálily na vyšší hladině.